Tři věci, kterým jsem přestala věřit

Jsou tři přesvědčení o autenticitě, která prostupují nejen psychologií, ale celou naší kulturou. Možná jim věříte taky. Já jsem jim věřila dlouho. A teprve když jsem na ně v rámci své tranzice narazila, začala jsem vidět, jak limitují nejen můj proces změny, ale i mou práci s klienty.

První mýtus: Autenticita jako odkrývání

Pravé já je skrytá ryzost pod vrstvami nánosů. Stačí ty vrstvy sundat – masky, obrany, socializaci – a objevíš, kdo opravdu jsi. Rogers mluvil o „pravém já“ – true self – jako o přirozených sklonech, které jsou v nás od začátku. Winnicott přidal nuanci o „falešném já“ jako ochranné fasádě. A i my v koučovací praxi často operujeme v tomto myšlenkovém rámci.

Ale pak přišel ten moment, kdy jsem stála před zrcadlem v šatech, s make-upem, s parukou – a říkala jsem si: „Tohle není odhalení něčeho, co tu bylo pod vrstvami. Tohle je tvorba.“ Neodhalovala jsem skrytou ženu. Stávala jsem se jí. Aktivně. Kreativně. S každým experimentem, s každým gestem, s každým novým způsobem, jak jsem se naučila mluvit, chodit, být ve světě. A to mě přivedlo k poznání, které od té doby nese mou praxi: Hledání autenticity není archeologie. Je to performance. Judith Butler píše o performativitě genderu – že náš genderový projev nevychází z nějaké vnitřní esence, ale vzniká skrz opakované akty. A já jsem si jistá, že to samé platí o autenticitě obecně.

Není „pravé já“, které čeká na odkrytí. Je jen proces – odvaha projevit se, citlivost naslouchat, co rezonuje, a pak znovu, znovu, dokola. Když sedím s klientem, který „hledá své pravé já“ – vnímám často, že ta metafora hledání ho paradoxně drží v pasivitě. Čeká vhled. Místo aby aktivně tvořil.

Druhý mýtus: Autenticita jako stálost

Pravé já je jedno a neměnné. Stačí najít „tu jednu pravdu“ o sobě – a pak u ní zůstat.

Tenhle mýtus jsem potřebovala rozbít, protože jinak bych se v tranzici zbláznila. Jak můžu být „stejná osoba“, když se celá měním? Když experimentuji s formami, které jsou každý den jiné? Když si jednou den připadám jako odvážná žena a druhý den jako vyděšená holka, která si jen „hraje na dospělou“?

A pak mi došlo: Umělec má různá období – modré, růžové, abstraktní, figurativní. A všechna jsou autentická, protože všechna nesou jeho rukopis, jeho jedinečný způsob vidění světa a reflektují jeho zkušenost. Winnicott i Rogers mluvili o true self jako o relativně stabilní struktuře. Ale já žiju každý den fakt, že autenticita není fixní – že ji konstruuji znovu a znovu.

A vidím, jak tento předpoklad o stálosti proniká i do naší práce. Klient se někdy drží rigidně jedné definice sebe – „jsem introvert“, „jsem kreativní typ“, „jsem lídr“ – a každé chování, které „nesedí“, vnímá jako vzdalování se od sebe sama. Ale můžete dnes být extravagantní diva a zítra šedá myš – a obojí autenticky. To, co spojuje vaše autentické projevy napříč časem, není jednotná forma, ale jednotící záměr. Odvaha být viditelní. Odvaha experimentovat. Citlivost k tomu, co rezonuje.

Třetí mýtus: Autenticita jako spontánnost

Autentické = přirozené, spontánní, nereflektované. Pokud něco záměrně konstruuješ, už to není opravdové.

Tohle byl možná nejtěžší mýtus k překonání. Jako trans žena jsem toho při objevování vlastní ženskosti musela hodně dohánět. Skoro všemu jsem se učila pozdě. O dvacet let později, než mé vrstevnice –  gestikulaci, tónu hlasu, způsobu chůze, make-upu… A pořád jsem slyšela ten vnitřní hlas: „To je přece fake. To není opravdové. To je jen hraní.“

Ale všechno, co děláme – způsob, jak se oblékáme, mluvíme, pohybujeme – je do určité míry konstruované. Performativní. A není na tom nic špatného. RuPaul řekl: „We were all born naked, everything else is drag.“ A já s ním souhlasím. Naopak. Performance  může být projevem laskavosti k sobě.  Projevem zájmu o to, co chcete sdělit. O to, jak chcete být ve světě. O to, kým chcete být. Někdy vnímáme spontánnost jako „autentičtější“ než záměrnou performance. A možná tím na klienty přenášíme určitý ideál, který je může limitovat.

Jak jsem vlastně hledala autenticitu: Acting out, acting in

Když jsem začínala svou tranzici, nemohla jsem prostě „být sebou“. Musela jsem se stát sebou. A ten proces měl svůj rytmus, který jsem časem začala rozpoznávat. Zkusila jsem něco – oblečení, make-up, způsob mluvení, gesto. Acting out. Odvaha ukázat něco navenek, i když jsem to ještě neuměla pojmenovat, i když jsem nevěděla, jestli to „jsem já“. A pak jsem poslouchala – co mi to vrací? Co rezonuje? Co se vrací jako „ano, tohle“? Co jako „ne, hledej dál“? Acting in. Naslouchání zrcadlení – od druhých, od zrcadla, od vlastního prožitku. A znovu. A znovu. Dokola. Acting out, acting in. Experimentovat a naslouchat. Odvaha a citlivost.

A tohle není jen úkol nějaké životní fáze. Je to způsob života.

Kohut psal o tom, jak potřebujeme zrcadlení od druhých, abychom vůbec mohli rozvinout smysl pro to, kdo jsme. A že to zrcadlení nepotřebujeme jen v dětství – potřebujeme ho pořád. Nemůžeš najít sebe jenom v hlavě, v izolaci reflexe. Musíš vyjít ven. Zkusit. Ukázat. A pak naslouchat.

Je to jako když umělec hledá formu. Zkouší, maže, kreslí znovu. A v tom procesu – ne před ním, ne pod ním – objevuje, co chce říct.

A pak jsem si uvědomila: Tohle není jenom trans zkušenost. Tohle je způsob, jak hledáme autenticitu všichni. Jenom u většiny lidí to zůstává neviditelné, protože jejich biologická výchozí nastavení víceméně odpovídají nitru. Ale ten proces – zkusím, poslechnu si, upravím, zkusím znovu – ten je univerzální.

Trans zkušenost jako zdroj vhledu

Chápu, že pro mnoho lidí může být trans zkušenost neintuitivní. To, že někdo potřebuje změnit tělo, aby našel sebe. To, že AI upravená fotka může být pravdivější než „přirozená“.

Ale právě různost zkušeností, kdekoliv ji nacházíme, přináší nový úhel pohledu. A vést klienta jinými cestami, než na které je jeho uvažování zvyklé  – to je přece esence naší práce.

Trans zkušenost přerámovává téma hledání sama sebe. Pro nás není možné se schovat za „přirozenost“ – naše cesta je zjevně konstruovaná, kreativní, odvážná. A možná právě proto můžeme přinést svědectví o něčem důležitém: Autenticita je konstruovaná. Je kreativní. Je odvážná. Pro všechny lidi, nejen pro nás.

Když klient mění kariéru, „přepisuje“ svou profesní identitu – je to ten samý proces acting out, acting in. Když klient mění styl oblékání po rozvodu, hledá novou formu sebevyjádření – jsou to experimenty s tím, co rezonuje. Když klient pracuje na „leadership presence“, konstruuje svou vnější prezentaci – je to záměrná tvorba autenticity. To všechno je ten samý proces. Jenom u trans lidí je viditelnější, protože nemůžeme předstírat, že jde o „přirozené odhalení“.

K čemu to vlastně je? Možná se ptáte, proč vám tohle všechno říkám. Určitě nemám ambici měnit váš způsob práce – vím, že máte své zkušenosti, svůj přístup, svou hloubku. Ale fascinuje mě, jak trans zkušenost může nabídnout jiný úhel pohledu na věci, které v koučování považujeme za samozřejmé.

Autenticita není o odkrývání, ale o tvorbě. Není o stálosti, ale o integritě v proměně. Není o spontánnosti, ale o záměrné, pečlivé práci na vlastním vyjádření. A náš úkol jako koučů je držet prostor, kde můžou naši klienti své já aktivně tvořit.

Protože možná právě v tomto prostoru – mezi odkrýváním a tvorbou, mezi stálostí a proměnou, mezi spontánností a záměrností – se odehrává něco zajímavého. Něco, co stojí za zkoumání.

A možná právě trans zkušenost – s její zjevnou konstruovaností, s její odvážnou kreativitou, s její záměrnou prací na formě – může být inspirací nejen pro práci s queer klienty, ale pro koučovací praxi obecně. Ne jako metoda k aplikaci. Ale jako perspektiva k uvažování. Já sama procházím tímto procesem každý den. A vím, že není cílová stanice nazvaná „autentická“. Je jen cesta – odvážná, kreativní, plná experimentů a naslouchání. Protože v tom procesu – ne před ním, ne pod ním – se stáváme sami sebou. Pořád dokola.

Každý den znovu.

Eliška Mynářová, queer terapeutka, koučka, členka EMCC

The post Autenticita jako téma v koučovací praxi appeared first on EMCC Czechia & Slovakia.

Často se setkáváme s dotazy typu, proč mám být členem EMCC? Nebo dokonce „vyplatí se“ mi být členem profesní organizace?  Shrnuli jsme hlavní důvody. 

Přihlášení se k profesionalitě

Členové EMCC se členstvím zavazují k dodržování Etického kodexu pro kouče, mentory a supervizory. Dáváte tak najevo nejen klientům, ale i veřejnosti, že vám záleží na etice a profesionalitě vaší práce, že se držíte etického kodexu a dále se rozvíjíte. Už tím se odlišujete a pro řadu klientů toto může být důležité pro rozhodování. Zároveň tím ukazujete, že koučování má profesionální základy a posilujete tak kredibilitu profese, která není u řady lidí příliš vysoká, zejména díky různým pseudokoučům apod.  

Příslušnost ke komunitě 

Členstvím se stáváte součástí komunity lidí s podobnými profesními zájmy, máte možnost učit se, sdílet, rozvíjet se, diskutovat, reflektovat aj. Můžete sdílet své knowhow, obohatit komunitu svými vstupy a příspěvky, napsat článek, připravit recenzi či výtah z článku, koordinovat lokální či zájmovou skupinu a další. 

Jako členové se setkáváme online i osobně, důležitou komunikační platformou je Basecamp, kde můžete pokládat své dotazy, sdílet, nabízet, inspirovat se. Významnou příležitostí k setkávání jsou konference EMCC, klubové večery a neformální setkání členů. 

EMCC je mezinárodní organizace, je tam možnost se zapojit i do mezinárodního dění, ať jde o online setkávání, pravidelné konference či různé pracovní skupiny. 

Zároveň máte právo účastnit se valné hromady, volit a být zvolen do rady EMCC a podílet se tak aktivně na směřování koučování, mentoringu a supervize. 

Možnost účasti na rozvojových aktivitách zdarma nebo za zvýhodněných podmínek

Jako členové máte možnost se účastnit zdarma většiny online akcí pořádaných EMCC CZ & SK i EMCC Global (s výjimkou velkých konferencí). Akce v češtině či slovenštině pořádáme několikrát do roka, workshopy a setkání v angličtině se konají několikrát měsíčně na různá rozvojová témata, například workshopy zaměřené na reflektivní praxi, etiku, supervizi, mentoring, týmové koučování, leadership, práci s týmy, využití AI a řada dalších, to vše vedené zkušenými profesionály. Stačí se jen zaregistrovat. Na placené akce mají členové EMCC obvykle zvýhodněnou cenu.  

Možnost získat podporu pro akreditace 

Členstvím získáváte také možnost podpory pro vaší akreditaci. Můžete se zúčastnit globálních akreditačních výzev, které se konají několikrát do roka a provedou vás ne vždy jednoduchou cestou k získání akreditace kouče a mentora. Využít můžete také lokálních akreditačních workshopů v češtině, které obvykle pořádáme jednou do roka. 

Akreditace není jednorázová meta. Nejde o “diplom na zeď” či papír, jak někdy slýcháme, není to ani cílový bod ve smyslu, teď mám akreditaci a umím vše. Je to ověření vaší profesionality, tedy toho, že svou praxi stavíte na kompetencích a etickém rámci EMCC.  Ať  jste interní nebo externí kouč, mentor, či leader, akreditace potvrzuje, že pracujete v souladu s mezinárodními standardy a že se průběžně rozvíjíte. Akreditaci můžete získat i bez členství v EMCC, proto o ní přemýšlejte v delším časovém horizontu – uděluje se na pět let. Členové EMCC mají navíc podporu při jejím získávání a také zvýhodněnou cenu akreditace.

Možnost přístupu k různým projektům či aktivitám v rámci lokální i globální komunity

Jako členové se můžete zapojit do různých lokálních i globálních projektů, ať „dobročinných“ podporujících udržitelnost v různých podobách či komerčních. 

Můžete si také vymyslet a připravit vlastní projekt či iniciativu spojenou s koučováním nebo mentoringem, získat příspěvek třeba na výzkum v této oblasti apod. 

Další výhody

Mezi další výhody patří například možnost si vytvořit váš medailonek na stránkách EMCC, lokálně i globálně (může být zajímavé třeba pro členy, kteří nemají vlastní web) a oslovit tak klienty, kteří hledají na stránkách profesních organizací. I takoví jsou. 

Členové EMCC CZ & SK mají možnost využívat i koučovnu v centru Prahy, 3 hodiny měsíčně zdarma, další hodiny za drobný poplatek. Ze zkušenosti ji často využívají mimopražstší kolegové a kolegyně pro občasné koučování v Praze či ti, co nemají vlastní prostory a potřebují jen několik hodin měsíčně. 

Kdy nemá členství smysl?   

Členství v EMCC není o tom „zaplatit si levnější akreditaci“, jak se s tím nezřídka setkáváme. Pokud je jediným motivem sleva, pak jde o důvod, který je v rozporu s hodnotami i etikou naší organizace. EMCC stojí na profesionalitě, etickém závazku a také na aktivním přispívání do komunity, at je to jakýmkoliv způsobem (účast na akcích, akctivní zapojení, sdílení apod.). Proto doporučujeme členství  zvážit, začít můžete tím, že si odpovíte na následující otázky: 

• Chci být součástí komunity a sdílet s ostatními?
• Je pro mě důležité přihlásit se k etickému kodexu a profesním standardům?
• Mám zájem  podporovat profesi koučování, mentoringu a supervize, nejen využívat výhody?

Pokud jsou vaše odpovědi spíše směrem k „ne“, pak možná členství v EMCC není tou správnou cestou v tento moment. To se může změnit. 

Pokud zvažujete členství, doporučujeme si ujasnit co vás ke členství vede, co od něj očekáváte a i třeba jak vy sami chcete obohatit komunitu a profesi  koučů/mentorů a supervizorů.

Pokud máte jakékoliv otázky či nejasnosti, kontaktujte nás! Rádi s vámi vše probereme. 

Rada EMCC

The post Proč být (či nebýt) členem EMCC? appeared first on EMCC Czechia & Slovakia.

Jedním z významných a často používaných konceptů v oblasti koučování je model logických úrovní Roberta Diltse, amerického kouče a autora zaměřeného na lidské chování a změnu. Tento přístup poskytuje strukturovaný rámec pro porozumění lidské zkušenosti a procesům změny — ať už se týkají prostředí, chování, návyků, hodnot, identity nebo hlubšího smyslu života.

Model logických úrovní pomáhá koučům i klientům rozpoznat, v jaké úrovni se jádro problému nachází, a podle toho zvolit vhodný způsob intervence. Práce s tímto konceptem  zároveň podporuje hlubší uvědomění a usnadňuje udržitelnou změnu – nejen v konkrétním chování, ale i v myšlení a vnímání sebe sama.

Základní myšlenkou tohoto modelu je, že změna na vyšší úrovni ovlivňuje i úrovně pod ní, zatímco opačný směr působí méně. Například:

• Pokud člověk přehodnotí smysl a poslání, kterému chce ve svém životě sloužit, může se tím proměnit jeho vnímání identity – tedy kdo je a jaké role chce naplňovat.
• Tato nová identita pak ovlivní přesvědčení a hodnoty, které si začne vědoměji vybírat a žít.
• Z nich následně vychází nové schopnosti a dovednosti – například schopnost říkat „ne“, plánovat si čas nebo pracovat jiným způsobem.
• Tyto dovednosti ovlivní konkrétní chování – co člověk denně dělá a jak se rozhoduje.
• A změna v chování se projeví i v prostředí, ve kterém se pohybuje – například v organizaci času, způsobu spolupráce nebo výběru lidí, s nimiž tráví čas.

Práce s logickými úrovněmi nabízí praktický a zároveň i hluboce transformační nástroj. Umožňuje klientům propojit každodenní realitu s jejich hodnotami, identitou a smyslem a tím vytvářet změny, které jsou skutečně smysluplné a udržitelné.

Vědecké zakotvení: Jak s modelem pracovat v souladu s evidence-based praxí

Evidence-based koučink znamená využívání takových přístupů, které jsou podloženy výzkumem, ověřeny praxí a zároveň odpovídají individuálním potřebám klienta. V tomto duchu je třeba chápat i model logických úrovní – ne jako exaktní nebo diagnostickou teorii, ale jako reflektivní rámec, který pomáhá koučovi i klientovi strukturovat vnitřní zkušenost a směřovat rozhovor k podstatě změny.

Model pochází z oblasti neurolingvistického programování (NLP), které bývá akademickou obcí dlouhodobě kritizováno pro nedostatek empirické opory. Abychom s tímto nástrojem mohli pracovat v souladu s hodnotami evidence-based praxe, je užitečné zasadit ho do širších a výzkumně podložených psychologických konceptů:

• Self-efficacy Alberta Bandury: Klíčová myšlenka, že víra ve vlastní schopnosti ovlivňuje chování víc než dovednosti samotné, koresponduje s Diltsovou úrovní identity. Pokud klient změní vnímání sebe sama („jsem člověk, který to zvládne“), mění se tím i jeho přístup k učení, rozhodování a jednání na všech nižších úrovních.
• Self-determination theory (Deci & Ryan): Tato teorie popisuje tři základní psychologické potřeby – autonomii, kompetenci a smysluplnost – jako klíčové pro vnitřní motivaci. To odpovídá Diltsovým úrovním hodnot, identity a smyslu, kde klient hledá, čemu chce sloužit, co je pro něj důležité a jak to promítá do svého každodenního života.
• Transformační učení (Mezirow): Podle této koncepce dochází k trvalé změně tehdy, když si člověk přehodnotí vlastní přesvědčení, postoje a identitu. Právě tyto vrstvy zachycuje Diltsův model – čím výš se dostaneme (např. k otázce „Kdo jsem?“), tím větší dopad může změna mít na celkový způsob fungování.
• Batesonova teorie úrovní učení: Bateson rozlišuje několik „pater“ učení – od pouhé změny chování až po změnu rámce, ve kterém uvažujeme o světě. Diltsova hierarchie tuto logiku zrcadlí – změna na úrovni smyslu a identity (učení III) má jinou kvalitu než změna návyku nebo dovednosti (učení I).

Model tedy nevnímáme jako nástroj k přesné klasifikaci, ale jako pomůcku pro vedení smysluplného a strukturovaného rozhovoru, který otevírá hlubší roviny sebepoznání a zvyšuje šanci na trvalou a skutečně vnitřní změnu.

Tento přístup podporuje i disertační práce Jana Nehyby (Reflexe mezi diskurzy, MUNI, 2015), která výstižně propojuje koncepty Batesona, Mezirowa a Diltse v kontextu pedagogické reflexe a transformačního učení. Ukazuje, že různé úrovně vnímání, učení a identity spolu souvisejí a mohou tvořit smysluplný rámec pro osobní i profesní rozvoj (dostupné: https://is.muni.cz/th/kbdpz/Disertace_Nehyba_Reflexe_mezi_diskurzy.pdf)

Hierarchie lidského prožívání

Robert Dilts rozdělil lidské fungování do šesti vzájemně propojených úrovní, které na sebe hierarchicky navazují. Změna na vyšší rovině má zpravidla silnější a trvalejší dopad než změna na rovině nižší — a často ovlivní i vše, co se nachází pod ní. Naopak změny na nižších úrovních bývají často krátkodobé, pokud nejsou v souladu s hlubší strukturou osobnosti.

Základní princip zní: chceme-li dosáhnout smysluplné a trvalé změny, potřebujeme pracovat s přesvědčeními, hodnotami, identitou nebo životním smyslem. Úpravy na rovině prostředí, chování nebo dovedností mohou být užitečné, ale bývají jen dočasné, pokud nejsou podloženy vnitřní proměnou.

Následující přehled popisuje jednotlivé úrovně spolu s příklady koučovacích otázek, které pomáhají klientům rozšířit uvědomění a otevřít prostor pro změnu. Uvedené otázky vycházejí z modelové situace hledání rovnováhy mezi pracovním a osobním životem.

1. Prostředí

„Kde jsem a co mě ovlivňuje?“

Tato úroveň se zaměřuje na vnější kontext – místo, čas, lidi, okolí. Sledujeme, kde se něco děje, kdy, s kým a v jakém prostředí.

Koučovací otázky:

• • Kde trávíte většinu svého času, když pracujete nebo odpočíváte?
  • Které aspekty prostředí vás podporují, a které vás naopak vyčerpávají?
  • Kdo je obvykle s vámi během dne a jak vás ovlivňuje?
  • Jaké prostředí vám pomáhá cítit se klidně, soustředěně a spokojeně?
  2. Chování

  „Co konkrétně dělám?“

  Jde o pozorovatelné činnosti, akce a reakce. Tato rovina je snadno uchopitelná, ale pokud není v souladu s hlubšími úrovněmi, bývá změna jen dočasná.

  Koučovací otázky:

  • Co děláte, když se snažíte skloubit pracovní a osobní život?
  • Jaké rutiny vás podporují v každodenní rovnováze?
  • Co děláte, když máte volno – a jak se po těchto aktivitách cítíte?
  • Které návyky byste chtěl změnit, aby byl váš den méně stresující?
  3. Schopnosti a dovednosti

  „Jak to dělám?“

  Zde se dostáváme k úrovni našich strategií, návyků, dovedností a kompetencí. Pracujeme se schopností plánovat, rozhodovat se, organizovat, zvládat emoce či komunikovat.

  Koučovací otázky:

  • Jaké dovednosti by vám pomohly lépe zvládat stres nebo time management?
  • Co byste se mohl naučit, abyste efektivněji řídil svůj čas mezi prací a rodinou?
  • Jaké vnitřní nebo vnější strategie používáte pro zvládání náročných situací?
  4. Přesvědčení a hodnoty

  „Proč to dělám?“

  Tato úroveň odhaluje, co je pro nás důležité. Obsahuje vnitřní motivace, pravidla, hodnoty a přesvědčení, která řídí naše chování i vnímání sebe a druhých.

  Koučovací otázky:

  • Jaká přesvědčení vás podporují – a která vás omezují?
  • Co je pro vás důležité v práci a co v osobním životě?
  • Které hodnoty ovlivňují vaše každodenní rozhodování?
  • Jaká očekávání máte vůči sobě – a jak se k nim stavíte?
  5. Identita

  „Kdo jsem?“

  Na této úrovni pracujeme s pojmem sebepojetí. Jak vnímáme sami sebe? Jaké role hrajeme v životě? Jaký máme vztah ke své profesi, rodině, společnosti?

  Koučovací otázky:

  • Kdo jste jako profesionál, rodič, partner, přítel?
  • Jaký obraz o sobě si chcete vytvořit?
  • Jaké role jsou pro vás nejdůležitější?
  • Co byste o sobě rád řekl, kdybyste měl popsat, kdo jste?
  6. Smysl, spiritualita a přesah

  „Pro koho nebo pro co tu jsem?“

  Nejvyšší úroveň se týká toho, co nás přesahuje – smysl života, poslání, služba ostatním, propojení se světem či vyšším celkem.

  Koučovací otázky:

  • Jaký smysl vidíte v tom, co děláte?
  • Jak vaše životní vize ovlivňuje vaše každodenní rozhodování?
  • Komu nebo čemu svým životem sloužíte?
  • Jak přispíváte svým životem k většímu celku?

  Využití modelu v praxi

  V praxi se model ukazuje jako velmi užitečný zejména tehdy, když klient vnímá nespokojenost, ale nedokáže přesně určit proč. Například když má pocit, že „něco nefunguje“, ale neumí to jasně pojmenovat – logické úrovně umožní rozhovor strukturovat a postupně dojít ke kořenům problému.

  Při práci s klienty často začínáme od nižších úrovní a podle potřeby jdeme hlouběji. Například klient, který hledá rovnováhu mezi prací a osobním životem, může mít prostředí dobře nastavené – má klidné pracovní místo, podporu rodiny i určitou časovou flexibilitu. Přesto se mu nedaří změnu skutečně realizovat, protože ho blokuje vnitřní přesvědčení, například: „Musím být neustále dostupný.“

  Ve chvíli, kdy se podaří toto přesvědčení předefinovat – například na: „Mohu být úspěšný i bez neustálé kontroly“ – často dochází k výrazné úlevě i ke změně v chování a nastavení priorit.

  Proč je důležité pracovat s celou škálou úrovní

  Model Diltsových úrovní ukazuje, že každá rovina má svou roli – ale pokud se změna odehraje pouze na jedné z nich, bývá často povrchní nebo krátkodobá. Například přestěhování do klidnějšího prostředí (úroveň prostředí) nemusí přinést trvalý vnitřní klid, pokud klient věří, že „klid si nemohu dovolit“. Stejně tak nový návyk (úroveň chování) nebude mít velký dopad, pokud je v rozporu s klientovým sebepojetím nebo hodnotami.

  Proto je v koučování důležité umět „přecházet mezi úrovněmi“ — tedy vnímat, na které z nich se klient právě pohybuje, a podle potřeby otevřít i hlubší roviny, pokud ty povrchové nestačí.

  Závěr

  Diltsovy logické úrovně nejsou jen teorií – jsou praktickým a srozumitelným nástrojem, který dává smysl jak klientovi, tak kouči. Umožňují přesněji pojmenovat, kde se změna láme, a jak ji ukotvit tak, aby byla trvalá. Díky tomuto modelu můžeme klientům pomoci propojit každodenní realitu s hlubším smyslem – a tím vytvářet prostor pro skutečně transformační koučování.

   

  Máte vlastní zkušenosti s aplikací modelu logických úrovní v praxi? Budeme rádi, když se o ně podělíte. Napište nám.

   

  Radka Loja, koučka, psycholožka, v procesu akreditace EMCC EIA Senior Practitioner, (členka Rady EMCC CZ&SK)

   

   

The post Diltsovy logické úrovně. Rámec pro smysluplnou změnu v koučinku appeared first on EMCC Czechia & Slovakia.

Link na článek

Z výzkumu realizovaného mezi EMCC populací vyplynulo např.

• Profesionálové považují výzkum za důležitou součást svého kontinuálního profesního rozvoje.
• 91 % respondentů chce zlepšit svou praxi prostřednictvím evidence-based přístupu.
• 53 % respondentů chtělo umět lépe interpretovat výzkumy
• Vnímání výzkumu je různé, od robustní akademické disciplíny až po praktické nástroje pro každodenní praxi a diskusi s kolegy.
• Hlavními oblastmi výzkumného zájmu jsou efektivita a dopad koučování, ovšem zájem je i o témata spojená se supervizí.  
• Účastníci zdůrazňovali potřebu podpory, lepšího přístupu k výzkumným článkům a publikacím a podpory v porozumění a provádění výzkumu.

The post Výzkum o výzkumu v CMS Lenky Šilerové a kol. appeared first on EMCC Czechia & Slovakia.

Výzkum RAdomíry Gilarové a Sandry Wilson realizovaný ve spolupráci s EMCC Global, se zaměřil na supervizi v oblasti koučování a mentoringu. Zkoumal, co ovlivňuje její vnímání a míru zapojení a jaké jsou dosavadní zkušenosti se supervizí. Dále se věnoval názorům praktiků na četnost a minimální požadavky. Pomocí kvantitativních a kvalitativních metod byla analyzována data od více než 200 respondentů. Výsledky ukazují, že pohled na supervizi se liší podle profesního profilu a zkušeností, vnímaných přínosů, nákladů a dostupnosti kvalifikovaných supervizorů. Studie také pojmenovává překážky, které brání většímu zapojení, a nabízí doporučení, jak supervizi lépe uchopit a podpořit její využívání.

? Co výzkum ukázal?
Supervizi globálně využívá 75 % respondentů.
Praxe je různorodá – individuální, skupinová i kombinovaná, s rozdíly v četnosti a způsobu využití.
Supervize je podhodnocená pro oslavu úspěchů a silných stránek praxe.
Bariéry přetrvávají – např. časová a finanční náročnost, omezená dostupnost kvalifikovaných supervizorů.
Je třeba rozlišovat psychologickou rezistenci od pseudo-rezistence – kdy jde spíše o nedostatek pochopení, podpory nebo příležitostí.

Doporučujeme:
Zviditelnit přínos supervize – jako prostoru pro růst, integraci praxe i oslavu.
Zvýšit dostupnost kvalifikovaných supervizorů – napříč lokalitami i formami.
Naslouchat praktikům – v různých fázích profesního rozvoje a v jejich potřebě autonomie a originality v souladu s profesními standardy.
Podporovat otevřený dialog – o kvalitě, četnosti a smyslu supervize v měnícím se světě.

The post Výzkum EMCC Global o supervizi Radky Gilarové a Sandry Wilson appeared first on EMCC Czechia & Slovakia.

The post Ročenka EMCC CZSK 2024 appeared first on EMCC Czechia & Slovakia.

The post Sborník z konference EMCC CZ&SK 7.11.2024 appeared first on EMCC Czechia & Slovakia.

Kdo je vlastně kouč je poměrně častá otázka. Na networkingových akcích, Linkedinu a mnoha dalších místech se prezentuje řada koučů a kouček (pro zjednodušení budu dál používat pouze „kouč“, mám na mysli kouče i koučky).

Za kouče se často prohlašují ženy, které vyřešily nějakou životní krizi a mají návod pro ostatní, po vzoru „když jsem to zvládla já, zvládne to každý“. Nebo muži deklarující své poslání učinit ostatní šťastnými prostřednictvím finanční nezávislosti. Častí jsou také manažeři, kteří unaveni firemním prostředím odešli na volnou nohu a nabízejí svůj recept na úspěch a vedení lidí. Zkušenosti jsou jejich mantra, ještě lépe doplněná předponou ex a názvem známé korporace, kde působili. Jde však skutečně o kouče, kteří nabízejí koučování dle profesionálních standardů?

Koučování nemá v České republice a na Slovensku jasné právní vymezení, název kouč tak může skutečně používat kdokoliv, s jakýmkoliv přídomkem (např. životní kouč, výživový kouč, sex kouč, kouč životního stylu apod.). A nemusí nutně dělat špatnou práci, jen to třeba nebude koučování, ale třeba poradenství. V textu se dál zaměříme na to, jak poznat a najít kouče – profesionála, tedy takového, který skutečně koučuje.

Co to vlastně je koučování?

Definic koučování je řada, můžeme ho popsat jako metodu sloužící k rozvoji a učení jedince.  Je to specifický dialog dvou lidí – koučovaného a kouče, kdy jednoduše řečeno, kouč klade otázky a koučovaný na ně hledá pro sebe ty správné odpovědi. Výchozím bodem koučování je přesvědčení, že koučovaný má dost schopností, vnitřních zdrojů a vlastního potenciálu, aby si našel pro sebe správnou cestu. Kouč je ten, kdo provází koučovaného procesem hledání jeho vlastního řešení, jeho vlastní cesty či způsobu.  Kouč je zodpovědný za proces, klient za obsah, tedy za to, s čím do koučování přichází, a jak uvádí v život to, co si naplánoval nebo třeba jen uvědomil. Koučování je zaměřené do budoucnosti, podporuje klienta v tom, aby rozšiřoval svoje uvědomění (to, jak vnímá a nahlíží situace, vzorce chování, čeho si všímá…) a posiloval svou zodpovědnost za stav věcí, ze změny, za vlastní život.

V koučování existuje řada různých přístupů, které často vycházejí z principů jednotlivých teorií osobnosti a/nebo jednotlivých terapeutických škol. Proto se i vlastní proces koučování může u různých koučů dost lišit, nicméně základní principy bývají podobné.

Koučování se hodí tam, kde si klient potřebuje najít vlastní cestu k cíli, rozvinout se, posunout v nějaké oblasti (osobnostní, vztahové, pracovní, ale i třeba sportovní), změnit, začít či skončit nějaké chování. Naopak se obvykle nehodí tam, kde je třeba se naučit se něco od základů, např. základ jazyka, hry na hudební nástroj, ale i základy managerských dovedností apod. Tam je vhodnější kurz či mentoring. Koučování také není vhodné pro řešení psychických obtíží, zde je užitečné využít psychoterapie.

Kritéria profesionálního koučování.              

Na začátku shrneme kritéria, která doporučujeme ke zvážení při výběru kouče. Dále je rozvedeme. Jde o absolvování koučovacího výcviku, přihlášení se k etickému kodexu, členství v profesní organizaci, akreditace či certifikace u profesní organizace a také kontinuální profesní rozvoj.

Základním prvkem profesionality je absolvování koučovacího výcviku v rozsahu alespoň 120 hodin (včetně praktických nácviků), což je hranice stanovená ministerstvem školství pro akreditaci koučovacího výcviku.  Mezinárodní organizace požadují pro akreditace výcvikových programů obvykle hodin více (140 – 150 hod). Za víkend ani týden se nedá naučit koučovat. Je to dovednost, kterou je třeba trénovat, reflektovat a postupně kultivovat.  Samozřejmě, v průběhu několika dní se lze naučit základy využití koučovacích otázek např. pro managery či sociální pracovníky. Úroveň výcviků může být velmi různá, za plus lze považovat i akreditaci výcviku některou z mezinárodních profesních organizací sdružujících kouče (EMCC a ICF), ty stojí učí koučovat dle jasně definovaných kompetencí. I řada výcviků jen s akreditací MŠMT nabízí kvalitní a profesionální výuku a naučíte se v nich koučovat.  V současnosti (jaro 2025) probíhá definování profese kouč a brzy budou k dispozici standardy pro profesní zkoušku kouče pod hlavičkou MŠMT.

Profesionální kouč také jasně definuje, jaké etické zásady dodržuje, ideálně, k jakému etickému kodexu se hlásí. To udělá nejsnáze tím, že se stane členem profesní organizace, která má definovaný etický kodex, našem kontextu jde o EMCC, ICF, na Slovensku ještě SAKO. Členství kouče zavazuje k dodržování etického kodexu, zároveň dává klientům možnost si na práci kouče u profesní organizace stěžovat, pokud mají pochybnosti o kvalitě či etice jeho práce. Někteří koučové si vytvářejí svůj vlastní etický kodex, je užitečné prostudovat, zda jsou v něm řešeny základní oblasti – mlčenlivost, řešení případného střetu zájmů a závazek dalšího rozvoje.

Členstvím v profesní organizaci se kouč přihlašuje ke koučovací profesi a s ní spojené profesionalitě. Zavazuje se dodržovat etický kodex, stává se součástí profesní komunity, která má filozofii a hodnoty, ke kterým se členstvím přihlašuje.

Dalším stupněm profesionalizace je tzv. akreditace či certifikace u jedné (či obou) profesních asociací (EMCC a ICF). Jedná se o poměrně komplexní proces, při kterém kouč prokazuje své kompetence, které mají obě organizace velmi dobře definované, své etické přemýšlení, zároveň se zavazuje k dalšímu rozvoji. Přístupy organizací se trochu liší, u EMCC je kladen důraz na reflektivní praxi kouče a supervizi vlastní práce, u ICF jsou kompetence posuzovány experty. Akreditace je možná na různých úrovních (dle zkušeností a úrovně kompetencí kouče),  u EMCC jde o úrovně Foundation, Practitioner, Senior Practitioner či Master Practitioner. I základní úroveň akreditace zajišťuje, že kouč umí uplatňovat základní principy koučování, dodržuje etická pravidla, včetně hranic profese a dále se rozvíjí.  Obdobně je tomu i v ICF, kde koučové získávají certifikaci, a to ve třech úrovních (ACC, PCC a MCC). Seznam členů profesních organizací i akreditovaných či certifikovaných koučů je veřejně dostupný na webových stránkách obou organizací, informace o koučovi si tak lze snadno ověřit.

Ani akreditace či certifikace nejsou „konečnou“. Další vzdělávání, rozvoj, supervize, reflektivní praxe, to vše patří k profesionálnímu koučování. Je tedy i užitečné se prát, jak se kouč dále rozvíjí a zda absolvuje supervize.

Pozor, řada koučů o sobě uvádí, že jsou akreditovaní koučové, protože absolvovali akreditovaný výcvik. To je trochu zavádějící, ano, prošli výcvikem a naplnili závěrečná kritéria hodnocení akreditovaného výcviku, ovšem to neznamená, že oni sami se akreditovali jako koučové. Stejně tak, pokud ve výcviku učí akreditovaní koučové, neznamená to, že samotný výcvik je akreditovaný.  Trochu jiné to může být s pojmem „certifikovaný kouč“, který je také často používán, a to ve smyslu „dostal jsem na konci výcviku certifikát, jsem certifikovaný.“ To je pravda, nicméně už je asi jasné, že není certifikát jako certifikát.

To, že kouč není členem profesní organizace a není akreditovaný, nemusí znamenat, že není kvalitní a profesionální kouč. Jen se to hůře prokazuje a v případě nespokojenosti či etických pochybení se nemá klient kam odvolat. Řada koučů pracuje velmi dobře, a z různých důvodů se nechtějí „sdružovat“. Čili, není problém si vybrat si vybrat kouče bez akreditace či certifikace, jen je třeba se zajímat o jejich vzdělání a řešení etiky práce s klienty.

Při výběru ideálního kouče je užitečné také zohlednit, jak vám kouč sedí lidsky, případně, zda se věnuje tématice, kterou chcete řešit, většina koučů se jistým způsobem specializuje, např. nabízí tzv. medical coaching, sportovní koučink, koučink zaměřený více na osobní či pracovní život, koučink zaměřený na vrcholové managery, vztahový koučink apod.

Specifickým tématem výběru jsou reference na kouče. Při koučování je ovšem důležitý vztah, vzájemné naladění kouče a koučovaného čili reference by neměla být jediným rozhodovacím kritériem. Stejně tak jako délka praxe, i začínající kouč může odvést skvělou práci a zkušený kouč může podlehnout své zaběhané rutině.

Proč si vybírat kouče pracujícího dle profesních standardů?

Řada zájemců o koučování profesionalitu kouče moc neřeší, dají na doporučení či masivní marketing kouče. Mohou tak místo koučování získat různé rady postavené na osobním příběhu, finanční či jiné produkty apod. Riziko představují tzv. koučové, kteří si nejsou vědomi své zodpovědnosti a pouštějí se do intervencí, na které nemají potřebné kompetence. Začnou “koučovat” klienta v krizi či nedobrém psychickém stavu, využívat různé neověřené přístupy či vlastní metody, což může vést k jeho poškození, včetně např. retraumatizace apod. A i když se třeba nestane nic tak závažného, řada lidí má po zásahu kouče amatéra pocit, že selhali, že např. nezvládli aplikovat jeho rady a řídit se jimi. U duševně zdravých lidí to nemusí znamenat nic zásadního, ale u křehčích, méně odolných jedinců, to může mít velmi negativní dopad na psychiku. Kouč profesionál dokáže poměrně rychle rozpoznat, že klient potřebuje jinou službu než koučování, ať je to mentoring nebo psychoterapie, a dokáže ho na ní citlivě nasměrovat.

Využití služeb skutečně profesionálního kouče má řadu výhod, zajištění jisté míry bezpečí a ochrany klienta je jednou z nich. Před výběrem kouče je velmi užitečné se zaměřit na výše uvedené kritéria a dle nich si udělat vlastní obrázek a volbu. Každý profesionálně pracující kouč vám rád zodpoví vaše dotazy, většinou z nich najdete obvykle již zodpovězenou na jeho webových stránkách.

Máte další otázky k výběru kouče? Napište nám, rádi připravíme další článek.

Lenka Šilerová, EMCC EIA Senior Practitioner, Akreditovaná supervizorka, členka Rady EMCC CZ&SK

lenka.silerova@emcc-czsk.eu

The post Jak poznat kouče – profesionála? appeared first on EMCC Czechia & Slovakia.

Životný koučing charakterizujem ako holistický, na budúcnosť orientovaný a na rast a sebarealizáciu zameraný prístup, ktorý pomáha jednotlivcom naplno rozvinúť svoj potenciál a dosiahnuť želaný životný štýl. 

• Dôraz kladie na prácu so zmenou postoja pri zámeroch a činoch, čím vytvára viac priestoru pre osobné prosperovanie a úspechy vo všetkých oblastiach života. 
• Podnecuje zrelé, vedomé a ekologické (aj vzhľadom na vzťahy) rozhodnutia vedúce ku kvalitnému, spokojnému a naplnenému životu v duchu kalokagatie. 

Tento článok vychádza z mojich 17-ročných skúseností životnej koučky. Nie je podložený výskumom, iba vlastnou empíriou, intervíznymi debatami a supervíznymi reflexiami. 

Popisujem  špecifiká a kľúčové aspekty life koučingu z perspektívy môjho humanistického rámca, kedy si zakladám na autentickom, bezvýhradnom, otvorenom a dôvernom partnerskom vzťah medzi mnou a koučovanými. 

Mám optimistickejší pohľad na ľudské snaženie. Verím v to, že ľudia sú poháňaní vyššími potrebami a túžbou po sebaaktualizácii. Prístupom som eklektička a rada kombinujem rôzne prístupy a metodiky, čo mi umožňuje väčšiu flexibilitu, lebo čerpám z oveľa širšieho rozsahu nástrojov, zdrojov a princípov. Pri sprevádzaní klientov vychádzam z pozitívnej psychológie, z teórií transformatívneho učenia, emocionálnej inteligencie, kognitívno-behaviorálnej teórie, teórie zážitkového učenia a filozofie stoicizmu. 

Pri životnom koučovaní považujem nasledovné princípy a zásady za esenciálne:

• Nekriticky počúvať, čo majú klienti na srdci. V centre koučovacieho procesu sú v každej chvíli koučovaní – celé ich ja, nielen špecifické aspekty ich osobnosti alebo určité sféry ich životov. 

• Povzbudzovať to, čo klientom umožňuje dosiahnuť svoj najväčší potenciál prostredníctvom svojich silných stránok, sebapoznania, sebauvedomenia a osvojovania si nových zručností a vedomostí. 

• Využívať určitú dávku intuície a osobných skúseností na prispôsobenie svojich služieb konkrétnemu klientovi*tke. Nespoliehať sa na dokonalosť nástrojov, zapájať empatiu, nepodmienené pozitívne prijatie, akceptáciu a rešpekt v každej chvíli.

• Byť vonkajšími očami a ušami, ktoré poskytujú klientom presnejší obraz o ich realite. Rozlišovať svoje postoje, hodnoty a názory od pocitov, prežívania a hodnotového sveta klientov. 
• Nastavovať klientom zrkadlo, aby im umožnilo naplno vidieť samých seba a to, čo chcú posunúť vpred – vlastným spôsobom a vo svojom tempe. 

• Vytvárať bezpečné, nehodnotiace a podporné prostredie, aby sa klienti cítili zmocnení a posilnení postaviť sa zoči-voči výzvam, zmenám a rozhodnutiam.
• Zameriavať sa na pozitívne udalosti a vplyvy v živote klientov vrátane pozitívnych zážitkov, pozitívnych stavov, vlastností a hodnôt na vytváranie dlhodobých stratégií a návykov pre dosiahnutie a udržanie spokojného, kvalitného a harmonického života.
• Využívať rôzne formy spätnej väzby a konfrontácie na priebežné vyhodnocovanie napredovania a približovania sa k cieľom, zámerom a túžbam. 
• Pomáhať klientom rozvíjať celoživotné kompetencie, ktoré im zostanú aj po skončení koučovania.
• O ničom klientov nepresviedčať, nepodsúvať žiadne tézy a dogmy, priamo ich nič neučiť, nedávať im rady a usmernenia, ako by mali žiť svoj život. 

Nazeranie na klientov životného koučovania 

• Vo všeobecnosti sú klienti emočne stabilizovaní a netrpia problémami duševného zdravia, ktoré by im bránili dosahovať ciele.
• Klienti nie sú prázdnymi schránkami na vedomosti a skúsenosti kouča – sú kreatívni, zvedaví, otvorení, vynaliezaví, proaktívni, dokážu reflektovať svoje prežívanie a ísť si za svojimi cieľmi.
• Klienti majú schopnosti a možnosti meniť svoje myšlienky, postoje, regulovať emócie a správanie pri vlastnom sebazdokonaľovaní a dosahovaní cieľov. 

Najfrekventovanejšie témy v životnom koučovaní

• Posilnenie motivácie pri realizácii zmien a rozhodnutí v rôznych aspektoch života pre dosiahnutie osobných, vzťahových, zdravotných, finančných, ako aj profesionálnych cieľov. 

• Podpora pri kariérnej transformácii a rozbiehaní podnikania. 
• Zvládanie životných zmien pri prechode do ďalšej fázy života (zavŕšenie štúdia, sobáš, rodičovstvo, odchod do dôchodku).
• Pomoc pri zvládaní stresu spojeného s náročnými životnými udalosťami (strata blízkej osoby, rozvod, rozchod, zdravotné problémy, kríza stredného veku).
• Práca so zmenou mentálnych modelov a presvedčení, budovanie proaktívnych postojov.
• Zlepšenie sebaregulácie, sebariadenia, zvýšenie produktivity a cieľavedomosti.
• Rozvinutie sebauvedomenia a sebaprijatia, posilnenie sebadôvery a sebavedomia. 
• Pestovanie medziľudských vzťahov, nachádzanie zmysluplnosti, dosahovanie spokojnosti, harmónie a šťastia. 
• Trénovanie zdravej komunikácie a riešenie konfliktov v rodinnom, partnerskom alebo pracovnom živote. 
• Rozvoj emocionálnej inteligencie a sociálnej inteligencie.
• Témy súvisiace s neurodiverzitou. 

Špecifiká pri kontraktovaní

V životnom koučovaní neplatí za každých okolností, že sa dajú hneď v úvode nastaviť kvantifikovateľné ciele. Postaviť striktný akčný plán s človekom, ktorý zatiaľ o zmene len vágne premýšľa a je vo fáze tzv. prekontemplácie podľa Prochaskovho modelu zmeny, je riskantné. Vystavíme ho potenciálnemu zlyhaniu z príliš ambicióznych cieľov, ktoré nedokáže naplniť, aj keď si ich sám nastavil. Po takejto skúsenosti je záujem o spoluprácu nízky. 
Proces zmeny nie je lineárny, je to pohyb po špirále smerom nahor, nadol. Úlohou kouča*ky je podporovať posúvanie klientov v ústrety želaným zmenám a akceptovať ich trajektóriu podľa toho, v akom štádiu zmeny sa aktuálne nachádzajú a aké zdroje majú k dispozícii. Rovnako je potrebná reflexia strachov, obáv, neistoty, lavírovania a nízkej sebadôvery.

Charakteristika kritických momentov v životnom koučovaní

• Intenzívne emócie na strane koučovaných: zlosť, smútok, frustrácia, sklamanie, arogancia, agresivita, radosť, uvoľnenie, nadšenie…
• Intenzívne emócie na strane koučov odzrkadlené z emočného rozpoloženia klientov, ako aj z ich vlastného prežívania.
• Napätie vo vzťahu medzi koučom a koučovaným vyvolané vyššou emotívnosťou na oboch stranách, nepochopením, nedočkavosťou, netrpezlivosťou…  
• Pnutie súvisiace s hranicami  vo vzťahu, kde sa vynárajú pochybnosti, neistota, dilemy, sklamania z nenapĺňania očakávaní, ale aj tendencie atakovať etické a morálne princípy, spochybňovať štandardy a kompetencie.  
• Nepredvídateľnosť neočakávaných zvratov vznikajúca situačne. 
• Kvalitatívna zmena vzťahu: prehĺbenie a zlepšenie vzťahu alebo ukončenie spolupráce. 

Účinné faktory na strane koučov

• Preukazujú koučovacie kompetencie, ktoré sú manifestáciou toho, akou teóriou – explicitnou alebo implicitnou sa riadia.

• • Oplývajú vysokou emočnou inteligenciou a empatia je ich silnou stránkou. Sú charakterne pevní a hodnotovo stabilní. 
  • Orientujú sa vo vývojovej psychológii a v osobnostnej výbave ľudí, v ich motívoch, pohnútkach a zdrojoch, ktoré potrebujú objaviť. 

• Sú určitým zdrojom inšpirácie, a zároveň sú vyrovnaní a pokorní, aby boli klientom oporou. Nie sú autoritatívni, manipulatívni ani nátlakoví.
• Dodržiavajú etické princípy poskytujúce ochranu klientom a bezpečný priestor pre ich rast.
• Chodia na pravidelné supervízie, aby reflektovali svoju prácu cez štandardy kvality a kompetenčné rámce. 
• Sú členmi profesijnej organizácie, k hodnotám ktorej sa hlásia.
• Venujú sa psychohygiene, ďalšiemu vzdelávaniu a rozvíjaniu erudície. 
• Paralýzu v konverzácii riešia tak, aby to bolo v záujme klienta.

Účinné faktory na strane koučovaných

• Významná je ich pripravenosť, odhodlanie a motivácia, aby premieňali svoje zámery na skutky. 
• S otvorenou mysľou, zvedavosťou a odvahou skúmajú kto sú, kam sa chcú dostať a ako to urobia.
• Sú proaktívni pri podnikaní krokov k cieľom, ktoré si stanovili.
• Majú chuť objavovať nevyužívané zdroje a spôsoby, ako sa rozvíjať a napredovať.
• Spoliehajú sa na svoje voľby, rozhodnutia a preberajú zodpovednosť za svoje činy.  

Prínosy koučovacieho sprevádzania

• Väčšia jasnosť v želaných cieľoch a zámeroch, budovanie autonómnej motivácie a angažovanosti. 
• Zvýšená otvorenosť pre osobný rozvoj, posun od stagnácie k rastu a k udržateľnosti urobených zmien. 
• Prelomenie negatívnych cyklov správania sa a zavádzanie funkčných sebaregulačných procesov.
• Rozvinutá schopnosť identifikovať pozitívne riešenia a zmena reaktívneho postoja.
• Posilnenie sebahodnoty, sebaobrazu a sebadôvery. 
• Spoznanie a prežívanie vlastných hodnôt a produktívnejšie prepájanie sa s inými ľuďmi.
• Zlepšenie krátkodobej, hedonickej pohody na udržateľnú, eudaimonickú pohodu.
• Vedomá starostlivosť o duševné, emocionálne a fyzické zdravie.

Som si vedomá toho, že článok neposkytuje komplexný prehľad o všetkých špecifikách životného koučovania. Priblížila som perspektívu môjho uvažovania o zodpovednosti a profesionalite.

Klientom poskytujem bezpečný priestor na skúmanie vlastných interných skúseností. Tento proces býva silný a môže byť mimoriadne terapeutický, hoci to určite nie je terapia. Je to proces zahŕňajúci ochotu učiť sa, rásť a prispôsobovať sa okolnostiam, ktoré sa nedajú ovplyvňovať. 

Janette Šimková, životná a vzťahová koučka, EIA Senior Practitioner , prezidentka EMCC CZ&SK

The post Kritické momenty a účinné faktory v životnom koučovaní appeared first on EMCC Czechia & Slovakia.

Ve čtvrtek 21.3. se konal výroční sněm EMCC CZSK. Hlavním bodem byla volba nové Rady na roky 2024-2027. V elektronických volbách byli zvoleni

Janette Šimková  – nová prezidentka EMCC CZSK

Lenka Šilerová – členka rady pro etiku a výzkum

Martin O´Malley – člen rady pověřený členstvím v Global Council

Anita Pilch – členka rady pro marketing a komunikaci

Výkonnou ředitelkou EMCC zůstává Dana Kodešová.

The post Nová Rada a prezidentka EMCC CZSK na období 2024 – 2027 appeared first on EMCC Czechia & Slovakia.