PhDr. Radomíra Gilarová, Ph.D. se věnuje rozvoji lidí, týmů a organizací. Vystudovala psychologii a profesní dráhu zahájila v poradenských společnostech Coopers & Lybrand a PricewaterhouseCoopers, kde působila jako konzultantka a později jako senior manažerka v oblasti organizačního rozvoje.

Následně se vydala na samostatnou dráhu a zaměřila se na individuální a týmové koučování, mentoring a supervizi. Je akreditovanou koučkou (EQA Master Practitioner, ITCA Practitioner) a supervizorkou (ESIA), dlouhodobě se věnuje také práci se standardem We Invest in People od Investors in People a spolupracuje na akreditovaných vzdělávacích programech pro kouče, mentory a supervizory.

Aktivně se podílí na rozvoji profesních standardů v rámci EMCC, kde v letech 2018–2024 působila jako prezidentka EMCC Czechia & Slovakia. Ve své práci hledá propojení mezi efektivitou a lidskostí a čerpá z humanistického přístupu, systemiky, transakční analýzy a procesově orientované psychologie (Process Work), kterou vnímá jako hodnotově ukotvený a praktický přístup rozšiřující uvědomění, flexibilitu a celistvost jednotlivců i skupin.

Radomíra Gilarová

Key Note

(Ne)viditelný vliv – Jak vědomě zacházet se zdroji a výhodami profesionální role v rozvojových profesích

V koučování, mentoringu a supervizi pracujeme ve vztahovém poli. Do interakcí v něm vstupují naše role, očekávání i rozdíly v tom, kolik má kdo v dané situaci vlivu a prostoru. Často v rozvoji mluvíme o partnerství založeném na rovnocennosti, zároveň ale víme, že náš vliv je vždy přítomný, ať už je více či méně viditelný. Právě tato „ingredience“ usnadňuje naši práci a posouvá naše klienty. 

Arnold Mindell tento jev popisuje pojmem rank, který zahrnuje součet všech často i neuvědomovaných výhod, zdrojů a privilegií, které má člověk nebo jeho role v konkrétní situaci k dispozici. Ty mohou vycházet například ze vzdělání, zkušeností, profese, pozice v systému, věku, psychologické zralosti či vnitřního ukotvení. V praxi se tyto rozdíly projevují v tom, jak spolu mluvíme, kdo si bere více prostoru, kdo se cítí pohodlně a kdo zažívá nejistotu, kdo má jasno a kdo spíše říká „nevím“. 

To, co se v rozhovoru odehrává pod povrchem, přitom není náhodné ani mimo náš dosah. Autorka nabídne pohled inspirovaný procesově orientovanou psychologií, který pomáhá tyto souvislosti rozpoznat a pracovat s nimi vědomě. Když si jich začneme více všímat, mohou se otevřít nové možnosti pro sdílenou moudrost, kreativitu i odpovědnost.