Diltsovy logické úrovně. Rámec pro smysluplnou změnu v koučinku

Jedním z významných a často používaných konceptů v oblasti koučování je model logických úrovní Roberta Diltse, amerického kouče a autora zaměřeného na lidské chování a změnu. Tento přístup poskytuje strukturovaný rámec pro porozumění lidské zkušenosti a procesům změny — ať už se týkají prostředí, chování, návyků, hodnot, identity nebo hlubšího smyslu života.

Model logických úrovní pomáhá koučům i klientům rozpoznat, v jaké úrovni se jádro problému nachází, a podle toho zvolit vhodný způsob intervence. Práce s tímto konceptem zároveň podporuje hlubší uvědomění a usnadňuje udržitelnou změnu – nejen v konkrétním chování, ale i v myšlení a vnímání sebe sama.

Základní myšlenkou tohoto modelu je, že změna na vyšší úrovni ovlivňuje i úrovně pod ní, zatímco opačný směr působí méně. Například:

Pokud člověk přehodnotí smysl a poslání, kterému chce ve svém životě sloužit, může se tím proměnit jeho vnímání identity – tedy kdo je a jaké role chce naplňovat.
Tato nová identita pak ovlivní přesvědčení a hodnoty, které si začne vědoměji vybírat a žít.
Z nich následně vychází nové schopnosti a dovednosti – například schopnost říkat „ne“, plánovat si čas nebo pracovat jiným způsobem.
Tyto dovednosti ovlivní konkrétní chování – co člověk denně dělá a jak se rozhoduje.
A změna v chování se projeví i v prostředí, ve kterém se pohybuje – například v organizaci času, způsobu spolupráce nebo výběru lidí, s nimiž tráví čas.

Práce s logickými úrovněmi nabízí praktický a zároveň i hluboce transformační nástroj. Umožňuje klientům propojit každodenní realitu s jejich hodnotami, identitou a smyslem a tím vytvářet změny, které jsou skutečně smysluplné a udržitelné.

Vědecké zakotvení: Jak s modelem pracovat v souladu s evidence-based praxí

Evidence-based koučink znamená využívání takových přístupů, které jsou podloženy výzkumem, ověřeny praxí a zároveň odpovídají individuálním potřebám klienta. V tomto duchu je třeba chápat i model logických úrovní – ne jako exaktní nebo diagnostickou teorii, ale jako reflektivní rámec, který pomáhá koučovi i klientovi strukturovat vnitřní zkušenost a směřovat rozhovor k podstatě změny.

Model pochází z oblasti neurolingvistického programování (NLP), které bývá akademickou obcí dlouhodobě kritizováno pro nedostatek empirické opory. Abychom s tímto nástrojem mohli pracovat v souladu s hodnotami evidence-based praxe, je užitečné zasadit ho do širších a výzkumně podložených psychologických konceptů:

Self-efficacy Alberta Bandury: Klíčová myšlenka, že víra ve vlastní schopnosti ovlivňuje chování víc než dovednosti samotné, koresponduje s Diltsovou úrovní identity. Pokud klient změní vnímání sebe sama („jsem člověk, který to zvládne“), mění se tím i jeho přístup k učení, rozhodování a jednání na všech nižších úrovních.
Self-determination theory (Deci & Ryan): Tato teorie popisuje tři základní psychologické potřeby – autonomii, kompetenci a smysluplnost – jako klíčové pro vnitřní motivaci. To odpovídá Diltsovým úrovním hodnot, identity a smyslu, kde klient hledá, čemu chce sloužit, co je pro něj důležité a jak to promítá do svého každodenního života.
Transformační učení (Mezirow): Podle této koncepce dochází k trvalé změně tehdy, když si člověk přehodnotí vlastní přesvědčení, postoje a identitu. Právě tyto vrstvy zachycuje Diltsův model – čím výš se dostaneme (např. k otázce „Kdo jsem?“), tím větší dopad může změna mít na celkový způsob fungování.
Batesonova teorie úrovní učení: Bateson rozlišuje několik „pater“ učení – od pouhé změny chování až po změnu rámce, ve kterém uvažujeme o světě. Diltsova hierarchie tuto logiku zrcadlí – změna na úrovni smyslu a identity (učení III) má jinou kvalitu než změna návyku nebo dovednosti (učení I).

Model tedy nevnímáme jako nástroj k přesné klasifikaci, ale jako pomůcku pro vedení smysluplného a strukturovaného rozhovoru, který otevírá hlubší roviny sebepoznání a zvyšuje šanci na trvalou a skutečně vnitřní změnu.

Tento přístup podporuje i disertační práce Jana Nehyby (Reflexe mezi diskurzy, MUNI, 2015), která výstižně propojuje koncepty Batesona, Mezirowa a Diltse v kontextu pedagogické reflexe a transformačního učení. Ukazuje, že různé úrovně vnímání, učení a identity spolu souvisejí a mohou tvořit smysluplný rámec pro osobní i profesní rozvoj (dostupné: https://is.muni.cz/th/kbdpz/Disertace_Nehyba_Reflexe_mezi_diskurzy.pdf)

Hierarchie lidského prožívání

Robert Dilts rozdělil lidské fungování do šesti vzájemně propojených úrovní, které na sebe hierarchicky navazují. Změna na vyšší rovině má zpravidla silnější a trvalejší dopad než změna na rovině nižší — a často ovlivní i vše, co se nachází pod ní. Naopak změny na nižších úrovních bývají často krátkodobé, pokud nejsou v souladu s hlubší strukturou osobnosti.

Základní princip zní: chceme-li dosáhnout smysluplné a trvalé změny, potřebujeme pracovat s přesvědčeními, hodnotami, identitou nebo životním smyslem. Úpravy na rovině prostředí, chování nebo dovedností mohou být užitečné, ale bývají jen dočasné, pokud nejsou podloženy vnitřní proměnou.

Následující přehled popisuje jednotlivé úrovně spolu s příklady koučovacích otázek, které pomáhají klientům rozšířit uvědomění a otevřít prostor pro změnu. Uvedené otázky vycházejí z modelové situace hledání rovnováhy mezi pracovním a osobním životem.

Prostředí

„Kde jsem a co mě ovlivňuje?“

Tato úroveň se zaměřuje na vnější kontext – místo, čas, lidi, okolí. Sledujeme, kde se něco děje, kdy, s kým a v jakém prostředí.

Koučovací otázky:

- Kde trávíte většinu svého času, když pracujete nebo odpočíváte?
- Které aspekty prostředí vás podporují, a které vás naopak vyčerpávají?
- Kdo je obvykle s vámi během dne a jak vás ovlivňuje?
- Jaké prostředí vám pomáhá cítit se klidně, soustředěně a spokojeně?
1. Chování
„Co konkrétně dělám?“

Jde o pozorovatelné činnosti, akce a reakce. Tato rovina je snadno uchopitelná, ale pokud není v souladu s hlubšími úrovněmi, bývá změna jen dočasná.

Koučovací otázky:
- Co děláte, když se snažíte skloubit pracovní a osobní život?
- Jaké rutiny vás podporují v každodenní rovnováze?
- Co děláte, když máte volno – a jak se po těchto aktivitách cítíte?
- Které návyky byste chtěl změnit, aby byl váš den méně stresující?
1. Schopnosti a dovednosti
„Jak to dělám?“

Zde se dostáváme k úrovni našich strategií, návyků, dovedností a kompetencí. Pracujeme se schopností plánovat, rozhodovat se, organizovat, zvládat emoce či komunikovat.

Koučovací otázky:
- Jaké dovednosti by vám pomohly lépe zvládat stres nebo time management?
- Co byste se mohl naučit, abyste efektivněji řídil svůj čas mezi prací a rodinou?
- Jaké vnitřní nebo vnější strategie používáte pro zvládání náročných situací?
1. Přesvědčení a hodnoty
„Proč to dělám?“

Tato úroveň odhaluje, co je pro nás důležité. Obsahuje vnitřní motivace, pravidla, hodnoty a přesvědčení, která řídí naše chování i vnímání sebe a druhých.

Koučovací otázky:
- Jaká přesvědčení vás podporují – a která vás omezují?
- Co je pro vás důležité v práci a co v osobním životě?
- Které hodnoty ovlivňují vaše každodenní rozhodování?
- Jaká očekávání máte vůči sobě – a jak se k nim stavíte?
1. Identita
„Kdo jsem?“

Na této úrovni pracujeme s pojmem sebepojetí. Jak vnímáme sami sebe? Jaké role hrajeme v životě? Jaký máme vztah ke své profesi, rodině, společnosti?

Koučovací otázky:
- Kdo jste jako profesionál, rodič, partner, přítel?
- Jaký obraz o sobě si chcete vytvořit?
- Jaké role jsou pro vás nejdůležitější?
- Co byste o sobě rád řekl, kdybyste měl popsat, kdo jste?
1. Smysl, spiritualita a přesah
„Pro koho nebo pro co tu jsem?“

Nejvyšší úroveň se týká toho, co nás přesahuje – smysl života, poslání, služba ostatním, propojení se světem či vyšším celkem.

Koučovací otázky:
- Jaký smysl vidíte v tom, co děláte?
- Jak vaše životní vize ovlivňuje vaše každodenní rozhodování?
- Komu nebo čemu svým životem sloužíte?
- Jak přispíváte svým životem k většímu celku?
Využití modelu v praxi

V praxi se model ukazuje jako velmi užitečný zejména tehdy, když klient vnímá nespokojenost, ale nedokáže přesně určit proč. Například když má pocit, že „něco nefunguje“, ale neumí to jasně pojmenovat – logické úrovně umožní rozhovor strukturovat a postupně dojít ke kořenům problému.

Při práci s klienty často začínáme od nižších úrovní a podle potřeby jdeme hlouběji. Například klient, který hledá rovnováhu mezi prací a osobním životem, může mít prostředí dobře nastavené – má klidné pracovní místo, podporu rodiny i určitou časovou flexibilitu. Přesto se mu nedaří změnu skutečně realizovat, protože ho blokuje vnitřní přesvědčení, například: „Musím být neustále dostupný.“

Ve chvíli, kdy se podaří toto přesvědčení předefinovat – například na: „Mohu být úspěšný i bez neustálé kontroly“ – často dochází k výrazné úlevě i ke změně v chování a nastavení priorit.

Proč je důležité pracovat s celou škálou úrovní

Model Diltsových úrovní ukazuje, že každá rovina má svou roli – ale pokud se změna odehraje pouze na jedné z nich, bývá často povrchní nebo krátkodobá. Například přestěhování do klidnějšího prostředí (úroveň prostředí) nemusí přinést trvalý vnitřní klid, pokud klient věří, že „klid si nemohu dovolit“. Stejně tak nový návyk (úroveň chování) nebude mít velký dopad, pokud je v rozporu s klientovým sebepojetím nebo hodnotami.

Proto je v koučování důležité umět „přecházet mezi úrovněmi“ — tedy vnímat, na které z nich se klient právě pohybuje, a podle potřeby otevřít i hlubší roviny, pokud ty povrchové nestačí.

Závěr

Diltsovy logické úrovně nejsou jen teorií – jsou praktickým a srozumitelným nástrojem, který dává smysl jak klientovi, tak kouči. Umožňují přesněji pojmenovat, kde se změna láme, a jak ji ukotvit tak, aby byla trvalá. Díky tomuto modelu můžeme klientům pomoci propojit každodenní realitu s hlubším smyslem – a tím vytvářet prostor pro skutečně transformační koučování.

Máte vlastní zkušenosti s aplikací modelu logických úrovní v praxi? Budeme rádi, když se o ně podělíte. Napište nám.

Radka Loja, koučka, psycholožka, v procesu akreditace EMCC EIA Senior Practitioner, (členka Rady EMCC CZ&SK)